Základní předpoklad

• neustálé vyhodnocování podmínek a realizace té nejvýhodnější konfigurace pro aktuální situaci

Volba trasy

• průběžně vyhledávat nejvíce nadnášející linku (aktivní oblasti, kumulostrády, convergence)
• u kumulostrád použít delfínování (zpomalit ve stoupavé oblasti pod mrakem pro zisk výšky a zrychlovat v mezerách mezi mraky). V nestoupavých oblastech optimalizovat let podle vertikální síly - od best glide (v nulce) přes půl speedu (v klesáku) po plný speed(v silném klesáku).
• Zautomatizovat tento proces. Neustále vyhodnocovat, zda je daná konfigurace nejefektivnější vůči aktuálnímu prostředí a cíli.
• být si vědom míry klesáku - když nestoupám musím v každé chvíli vědět v jak velkém klesáku jsem a jak se v rovném letu tento klesák mění. Jednak na to můžu reagovat (např. divertovat 30stupnů do strany) a druhak to pomůže jako další indicie k vyhodnocování celkového substitučního proudění a tím k lokalizaci stoupáků . Sledovat změny v klesáku.

Klesající vzduch

Klesající vzduch se často nachází v pásmech sfouknutých po větru. Při vlétnutí do výrazného klesavého pásma zkusit zamířit 20-30 stupňů do strany - ideálně na stranu s náznakem driftu.

Aktivní pilotáž na přeskoku

Cílem je i na speedu udržet křídlo od předozadních kyvů pomocí aktivní pilotáže (působí jako tlumiče). Výsledkem je plynulejší klouzavý let a efektivnější využití stoupavého vzduchu ve smyslu jeho přeměny na výšku při udržení rychlosti.

Při vlétnutí do stoupavého vzduchu (křídlo dozadu) - přidat speed

Při vyletnutí ze stoupavého do nestoupavého vzduchu - ubrat speed a následně pomalu přidávat tak, aby nešlo do divu při následné akceleraci, ale plynule přešlo do rychlého letu.

Plynulost vyrovnávání těchto změn výrazně vylepší celkový glide.

Tip k vyzkoušení: při letu nechat na telefonu na pultíku spuštěný Accelerometer Analyzer a nechat zobrazovat graf sensoru odpovídající předozadnímu zhoupnutí pod křídlem. Vizuální zpětnou vazba efektivity těchto korekcí pomůže dostat do podvědomí.

Smysluplné použití tohoto mechanismu také závisí na tření šňůr v kladkách riserů a sedačky. Vysoké tření může znemožnit rychlou reakci, která je třeba. Obecně jde o to se naučit cítit, kdy se uhel nabehu zvetsuje nebo zmensuje a zda pro momentalni zamer je vhodne ho ovlivnit speed systemem.

Pokud je třeba výraznější zásah do řízení (např. předcházení kolapsů), kdy samotná práce se speedem nestačí, pak používat zadní popruhy. Puštění speedu a přechod na řidičky až jako last resort při vyměknutí nebo když je třeba z pohledu bezpečnosti.