41 Základy
Naposledy upravil Petr Kozisek 01.03.2021 09:57
Výška je nejcennější veličina. Při přeletu rozdělit na třetiny výšku mezi zemí a základnou/dostupy.
- Už během točení si tvořit další plán letu
- Plán by neměl sázet na jednu kartu, ale alespoň 3 místa kam lze před přistáním klouzavým letem doletět. Označuje se jako ABC plán.
- Blíže k mrakům je efektivnější se orientovat podle mraků, v bezoblačné termice či po vyklesání je vhodné se přepnout na orientaci dle vhodných termických míst a jejich odtrhových hran na zemi
- Už při točení si všímat snosu stoupáku a další si představit pod stejným úhlem z termického místa
Let ve vysoké výšce
- řídit se mraky pokud jsou
- zkoumat hlavně mraky v blízkém okolí, paraglidista je příliš pomalý aby doletěl ke vzdálenějšímu kumulu, než se rozpadne
- V horách si v dohledu všímat trvalých kumulů, ty lze spolehlivě využít i později
- ve výšce lze letět rychleji
- sledovat rychlost na gps a proti větru přišlápnout alespoň půlku speedu
- velikost mraku do šířky lze odhalit z velikosti jeho stínu na zemi, velikost do výšky pod mrakem nepoznám!
Let ve střední výšce
- orientovat se podle vznikajících nebo trvalých mraků
- sledovat křídla pod sebou
- hledat dobrá termická místa a identifikovat odtrhové hrany
Let v nízké výšce
- VŽDY mít na dokluz bezpečnou přistávačku, plánovat tak, aby v dosahu celou dobu byla
- po výběru linky věřit svému rozhodnutí a neměnit plán, dokud není prokazatelně lepší možnost (zvedající se jiné křídlo, pták)
- pokud je někde hřeben nebo podélná odtrhová hranka, letět podél ní
- pokud je poblíž směru letu kopec, letět přes něj (poměrně spolehlivá odtrhová hrana)
- počítat s údolními větry (např. u Libouchce sedlem na Tisou), sice nejsou tak silné, ale snos stoupáků a případné odtrhové hrany značně ovlivní