Výška je nejcennější veličina. Při přeletu rozdělit na třetiny výšku mezi zemí a základnou/dostupy.

  • Už během točení si tvořit další plán letu
  • Plán by neměl sázet na jednu kartu, ale alespoň 3 místa kam lze před přistáním klouzavým letem doletět. Označuje se jako ABC plán.
  • Blíže k mrakům je efektivnější se orientovat podle mraků, v bezoblačné termice či po vyklesání je vhodné se přepnout na orientaci dle vhodných termických míst a jejich odtrhových hran na zemi
  • Už při točení si všímat snosu stoupáku a další si představit pod stejným úhlem z termického místa
  •  

Let ve vysoké výšce

  • řídit se mraky pokud jsou
    • zkoumat hlavně mraky v blízkém okolí, paraglidista je příliš pomalý aby doletěl ke vzdálenějšímu kumulu, než se rozpadne
    • V horách si v dohledu všímat trvalých kumulů, ty lze spolehlivě využít i později
  • ve výšce lze letět rychleji
  • sledovat rychlost na gps a proti větru přišlápnout alespoň půlku speedu
  • velikost mraku do šířky lze odhalit z velikosti jeho stínu na zemi, velikost do výšky pod mrakem nepoznám!

Let ve střední výšce

  • orientovat se podle vznikajících nebo trvalých mraků
  • sledovat křídla pod sebou
  • hledat dobrá termická místa a identifikovat odtrhové hrany

Let v nízké výšce 

  • VŽDY mít na dokluz bezpečnou přistávačku, plánovat tak, aby v dosahu celou dobu byla
  • po výběru linky věřit svému rozhodnutí a neměnit plán, dokud není prokazatelně lepší možnost (zvedající se jiné křídlo, pták)
  • pokud je někde hřeben nebo podélná odtrhová hranka, letět podél ní
  • pokud je poblíž směru letu kopec, letět přes něj (poměrně spolehlivá odtrhová hrana)
  • počítat s údolními větry (např. u Libouchce sedlem na Tisou), sice nejsou tak silné, ale snos stoupáků a případné odtrhové hrany značně ovlivní
Značky: